Dnes se mi opět zdál divný sen...(asi polovina mých článků je o snech!! =))
Tentokrát to bylo nějaké pusté místo...nikde nikdo a já zničeho nic stála uprostřed toho všeho. Měla jsem na sobě černé šaty (ve skutečnosti takové nemám :-O ) a neskutečně hlasitě jsem křičela. Spíš bych řekla že jsem ječela a křičela a zároveň brečela..přerývaně..strašně, strašně moc..bylo to zoufalé. Bylo to něco jako když jsem měla ruku v lisu - těch prvních 15 vteřin, kdy stroj ještě jel a já křičela jako nikdy předtím a už nikdy asi nebudu...myslím, že mi to zachránilo nejen ruku, ale taky život. Když tak nad tím teď přemýšlím, je docela možné, že s tím snem to má nějakou spojitost...byl to křik typu: křič, křič musíš, jinak zemřeš. Nikdo tě neslyší, křič víc a rychleji, křič jako bys křičela poslední vteřinu svého života, protože ona možná nastala...křič víc!!......
Tentokrát to bylo nějaké pusté místo...nikde nikdo a já zničeho nic stála uprostřed toho všeho. Měla jsem na sobě černé šaty (ve skutečnosti takové nemám :-O ) a neskutečně hlasitě jsem křičela. Spíš bych řekla že jsem ječela a křičela a zároveň brečela..přerývaně..strašně, strašně moc..bylo to zoufalé. Bylo to něco jako když jsem měla ruku v lisu - těch prvních 15 vteřin, kdy stroj ještě jel a já křičela jako nikdy předtím a už nikdy asi nebudu...myslím, že mi to zachránilo nejen ruku, ale taky život. Když tak nad tím teď přemýšlím, je docela možné, že s tím snem to má nějakou spojitost...byl to křik typu: křič, křič musíš, jinak zemřeš. Nikdo tě neslyší, křič víc a rychleji, křič jako bys křičela poslední vteřinu svého života, protože ona možná nastala...křič víc!!......

Chvilkama jsem se na sebe koukala, ale většinou jsem se nacházela "vně" svého těla. Přitom jekotu jsem si tahala za vlasy, nebo si je možná spíš škubala a těkavě se otáčela dokola....a pořád přidávala na intenzitě..jako bych se měla zbláznit. Nebo jsem se spíš zbláznila... Začla se mi motat hlava a pomalu pomalu jsem klesala k mokré zemi, ale pořád jsem křičela, víc. Když na poslední chvíli ke mě přiběhl "jeden hrdina" a bez jakéhokoliv slova mě objal, ale bylo to ve velké rychlosti - tak abych nespadla a uklidnila se zárověň. Bylo to dost surové objetí a já se s ještě větším křikem přitiskla k němu. Nekoukala jsem se na něj, jen ho drtila a on mačkal moji hlavu na svůj hrudník a celkově mě už vlastně jen tak tak držel na nohou...Jenže, já křičela pořád víc....až asi když jsem nemohla dýchat jsem tak nějak omdlela a on mě odnášel někam pryč, beze slov, bez údivu..a pořád mě k sobě tisknul, abych nezačala zase křičet......

Nechápu co to mělo být, nechápu, že zrovna on to chápal - protože tak jasně vystupoval...
Vlastně to měl být jen úvod ke článku z reálného života ale přes takovýhle úvod by se málokdo prokousal, takže zbytek příště.....


