Únor 2009

Klišé...

24. února 2009 v 20:45 | Cruella Lole |  +VeryCruel+
aneb Trapné zamyšlení...(a ta mi moc nejdou)..
...a nejdou mi z prostých důvodů.:

1. Když píšu něco srdceryvného, mám strašně divný pocit. KLIŠÉ! Prostě trapas. Navíc, tahle zamyšlení píše poslední dobou spousta lidí a polovině z nich to prostě nějak nemůžu uvěřit. Pak dostanu strach a bojím se, že i mě to nikdo nebude věřit, tak to raději deletnu...

2. prostě si nejsem jistá, jestli to umím napsat tak, aby jste mě pochopili nebo aby jste se nad tím zamysleli.....

Chtěla jsem rovnou načnout téma o lidech...jak jinak. O tom, že začínam věřit v to, že každý na světě má v sobě něco, co ho dělá dobrým a lepším než jakým se jeví zpočátku ostatním. Popravdě sice nevím, jestli bych něco tak pozitivního našla na jednom protivném chlápkovi z vedlejšího vchodu....ale dnes věřme, že udělal v životě alespoň jeden dobrý skutek nebo tak něco...

....před chvílí jsem jela s máti z tesca a uslyšela jsem houkat sanitku. Čekaly jsme v přiměřeně dlouhé koloně aut až blikne zelená. A když ta auta před náma zmerčila tu sanitku, začla pro ni mezi sebou dělat prostor. Stalo se to už tolikrát, ale mě to dostalo až dneska. Přestože jsem si vědoma toho, že to byla naše povinnost, měla jsem pocit, jako by 20 lidí kolem mě udělalo dobrý skutek. Ve stejný okamžik a na stejném místě. Kdyby se tam objevil nějaký nepřekonatelný kretén, který by neuhnul (jakože už jsem jich pár viděla) mohlo to někoho stát třeba život, i kdyby se těch ostatních 19 uráčilo ten prostor udělat....
...kdo ví, možná i mě tohle tenkrát zachránilo ruku...nebo život...(přece jenom jsem přišla o 2,5litru krve, což je poměrně dost)

..a pak ti lidi, co chodí darovat krev, když už jsme u toho. Pochybuju, že je to někomu příjemné, nebo že o dělá proto, aby od města ke konci života dostal metál, za to že byl 200x darovat krev. Ti lidi to dělají protože chtějí někomu pomoct a NENÍ za tím žádný jiný skrytý úmysl, jak to bohužel u mnoha ostatních činností bývá. Kdybych mohla, šla bych do toho hned. Cítím se totiž jakýmsi způsobem "dlužna"..........bože, koluje ve mě cizí krev, díky které možná žiju. Chtěla bych onomu člověku poděkovat.....ale nejde to...

I já sama jsem si jistá, že pokud bych viděla havárku, ve které by figurovala mimo jiné i bejvalka mého bývalýho, tak bych ji pomohla, přestože ji nepřekonatelně nesnáším. A to ne z povinnosti, ale naprosto dobrovolně........A vy?

Tak už dost! Tenhle článek byl o ničem...dobrou
Cruella


Štrůdly, armáda, sangria a podobné příhody Cruelly Lole

15. února 2009 v 20:58 | Cruella Lole |  +DayDiary+
Začněme tou Sangriou (červené krabicové čůčo). Stalo se to hned první den volna večer...dojeli jsme do Alp a šli posedět do společenské místnosti s přáteli rodičů a jejich dětmi (mými přáteli). Samozřejmě jsem si musela z domu dotáhnout pár krabic mého oblíbeného pití. Vzala jsem to sebou večer a asi v 8oo jsem rozdělala krabici.........proč to protahovat - 83o byla celá ve mě.
Nevím jestli jsem se nepotřebovala před ostatníma vytáhnout jak úžasně "umím pít", ale dá se říct, že jsem posrala "vzhled" mých rodičů...=D.................................mimochodem ani stát jsem neuměla...

Další den bylo hnusně (nehledě na to, že mě taky nebylo do zpěvu) a tak jsme se rozhodli jet raději do velkého nákupního centra v Salzburgu. HA!
Mít v neděli otevřeno v nákupních střediscích?!? To děláme asi jenom my u nás v Česku! Tak jsme zase jeli těch 70km zpátky........

Další den bylo krásně. Po dvou hodinách lyžování a prknaření se rozhodlo.:
Otec: "Teď uděláme malou pauzu na pití, sejdeme se v hospodě."
Brácha: "Tatí..? A počítá se do toho pití i....i třeba......třeba...štrůdl s vanilkovou omáčkou?"
Já s máti jsme se chlamaly tak, že málem spadla lanovka.......(nemůžete pochopit, pokud jste nikdy neviděli mého přežraného avšak stále hladového bratra..)

No a poslední den bylo opět hnusně. (nutno dodat, že ty ostatní dny se NIC nestalo!)
Vyjeli jsme do lázní, protože tetování se jevilo jako zahojené. Když jsme přišli do velmi luxusní haly (my zas nejsme takoví zbohatlíci, měli jsme velikou slevu =D =D) stálo tam asi tak 25 německých vojáků (mezi 20-24 lety bych tipla).
Ve všech těch malinkých bazénkách na mě byl z každé strany nalepený jeden a já se cítila jako vojenská kurvička - neustále se vedle mě střídali nějací jiní...
Trochu odbočím, víte....němky jsou fakt škaredý ženský. Až se mi těch kluků zželelo.....
No a když jsem seděla v páře (NAHÁ) a se mnou asi tak 14 vojáčků, kteří na mě naustále šilhali (a ono nebylo nic k vidění, jelikož mé krásné nulky pořád neporostly) řekla jsem si, že na tohle už nemám. Rozhodla jsem zvednout svůj zadek a odkráčet do plavek a o bazén dál. A to přesto, že se mi jich pár fakt líbilo! Jenže když jsem vstala a šla ke dveřím, cítila jsem jak můj zadek náhle ztěšknul o 13 párů očí. (no dobrá, možná se polovina koukala jen na to tetování)
Když jsem ale chytla za kliku tak najednou začli z ničeho nic všichni tleskat, hvýzdat a povykovat. Otočila jsem se s nenávistným pohledem. V první chvíli mě totiž napadlo, že jsou rádi, že konečně mizím. Oni se na mě ale všichni tak nádherně usmívali, že jsem od nápadu všechny je do jednoho pobít nakonec upustila. Po pár minutách mě venku napadla možnost, že jsem se jim líbila, ale dodnes jsem nedospěla k žádnému opodstatněnému vysvětlení či pořádnému názoru.

Dneska jsem to zase s tou délkou článku přehnala. Balím to.
Mějte se ten poslední prázdninový večer hezky
Cruella

Já rád játra, trumpeta!

6. února 2009 v 21:19 | Cruella Lole |  +DayDiary+
Byly jsme s Nikou na Romea a Julii. Trvalo to 3 a půl hodiny a křsla byla velmi nepohodlná, takže si doufám dovedete představit, jak zkažený jsem měla zážitek z dobré činohry. Romeo byl náš oblíbený herec a když sundal triko a gatě, všechny slečny (včetně nás) hlasitě vzdychly, což bylo při takovém počtu docela slyšet...takže jsem se pak navíc ještě smála...
Julie byla nějaká nová herečka....opravdové Julii bylo 14 a jí bych tipla maximálně 15....samozřejmě jsem cítia velkou zášť, že je to ona, kdo je s ním pod peřinou, že je ta, která líba jeho rty.....ale nakonec jsem musela uznat, že na svůj věk podala perfektní výkon. Zvláště, když musela asi přes půl hodiny nehybně ležet na jevišti, pak se zapíchnout a ležet dalších 15 minut bez pohybu! OBDIV!
Mě stačí, že mám v Yuzuru 3 minuty čekat za šálou a pak mít cca půl minuty na jevišti štronzo....bych chcípla být jí!

No pak jsme šly ke mě a nešťastnou náhodou se k nám přibelhal náš soused (ale úplně na mol!). Vlastně ho mám strašně ráda. Je jako můj druhý otec - ovšem pouze když není totálně na sračky...není to nějaký alkoholik, ale když už pije, tak to stojí za to! Samozřejmě měl plzácké kecy na Nikol. Já už jsem si zvykla, ale ta ostuda! Ta hanba! Niki byla chvilkama celá vyděšená a já pořádně nasraná.....naši mě samozřejmě nepodpořili v jeho odhánění od Nikol, ti se jím akorát děsně bavili!
Ke konci jeho ožralecké šou nám zazpíval "Já rad játra, ty rád játra, on rád játra, TRUMPETA!" a já měla dost.....i Nikola, která se kolem čtvrt na jedenáct v noci raději odebrala na vlak domů. =D

Zítra odjíždím s partičkou kamarádů z dětství do alp. Jesli bude hnusně........tak si zlomim ze vzteku lyži! (což půjde velmi těžko, vezmu li v potaz, že lyže už nemám)
Počítejte s tím, že tu do čtvrtka nebudu. Děkuju vám za komentáře z minula. Nestíhám odepisovat, ale slibuju, že všechno napravím, až přijedu...

Před dvěma dny jsem si rozsedla poslední sluneční brýle. Zběsila jsem dnes lítala po obchodech a hádejte co! Žádný brýle nemám! >=/

Přidávám fotku za třídy.......Která jsem Já?!? Poradím, že ta úplně vpravo je ta bájna Nikola!

...Kéra...

2. února 2009 v 19:51 | Lole |  +DayDiary+
.....tak jsem tam opravdu šla! Když jsme s Nikol vylezly po schodech nahoru, nikdo tam vlastně nebyl. Kluci venku kouřili. Po chvíli přišel Bart a nabídl nám čaj a kávu...abychom mu trochu přidělaly práci, vybrala jsem si kávu a Nika čaj. =) Následoval "nákres" obrázku a různé obměny jeho umístění atd.
......potom jsme si s klukama šly raději ještě jednou zakouřit....se mnou samozřejmě ty červené LMka málem jebly..hlava se mi motala jak blbcovi.....možná to ale bylo dobře..soustředila jsem se pak jen na to, abych se nevybulila a o tetování jsem už nepřemýšlela...
.......sedla jsem si a trošku se začla bát...nebylo vůbec čeho. Semtam to sice štíplo, ale celkově se o bolesti nedá vůbec mluvit. Dohromady to trvalo něco málo přes dvě hodiny....
.....asi v průběhu první hodiny se všichni příslušníci tatérského salonu (a Nikou) rozhodli dát si panáka! Jen já jsem po svém tatérovi hystericky řvala ať ho to ani nenapadne....stejně si ho dal a já mělo potom hooodně nahnáno, že se to posere.....!
.........když jsem se zmínila o tom, že mám ráda HIM, pustili se HIM. Celkově mi připadalo, že se chovali hodně fajn...napůl jako ke klientovi, jehož přání je zákonem a napůl jako ke kamarádce..
....krátce po tom, co Nikuše odešla na vlak přišla matka a vypadalo to, že sebou sekne. Ovšem když jsme odcházeli, řekla, že se jí to vlastně líbí...=)

A JÁ? Mě se to líbí moc! Fakt moc! Už jsem sundala plastikovou bandáž a poprvé kérečku namazala krémem....mám skvělý pocit........uvidíme jestli mi vydrží...=)

Až se to zahojí, tak vám to nafotím..... ;+)

Cruella