aneb Trapné zamyšlení...(a ta mi moc nejdou)..
...a nejdou mi z prostých důvodů.:
1. Když píšu něco srdceryvného, mám strašně divný pocit. KLIŠÉ! Prostě trapas. Navíc, tahle zamyšlení píše poslední dobou spousta lidí a polovině z nich to prostě nějak nemůžu uvěřit. Pak dostanu strach a bojím se, že i mě to nikdo nebude věřit, tak to raději deletnu...
2. prostě si nejsem jistá, jestli to umím napsat tak, aby jste mě pochopili nebo aby jste se nad tím zamysleli.....
Chtěla jsem rovnou načnout téma o lidech...jak jinak. O tom, že začínam věřit v to, že každý na světě má v sobě něco, co ho dělá dobrým a lepším než jakým se jeví zpočátku ostatním. Popravdě sice nevím, jestli bych něco tak pozitivního našla na jednom protivném chlápkovi z vedlejšího vchodu....ale dnes věřme, že udělal v životě alespoň jeden dobrý skutek nebo tak něco...
....před chvílí jsem jela s máti z tesca a uslyšela jsem houkat sanitku. Čekaly jsme v přiměřeně dlouhé koloně aut až blikne zelená. A když ta auta před náma zmerčila tu sanitku, začla pro ni mezi sebou dělat prostor. Stalo se to už tolikrát, ale mě to dostalo až dneska. Přestože jsem si vědoma toho, že to byla naše povinnost, měla jsem pocit, jako by 20 lidí kolem mě udělalo dobrý skutek. Ve stejný okamžik a na stejném místě. Kdyby se tam objevil nějaký nepřekonatelný kretén, který by neuhnul (jakože už jsem jich pár viděla) mohlo to někoho stát třeba život, i kdyby se těch ostatních 19 uráčilo ten prostor udělat....
...kdo ví, možná i mě tohle tenkrát zachránilo ruku...nebo život...(přece jenom jsem přišla o 2,5litru krve, což je poměrně dost)
...kdo ví, možná i mě tohle tenkrát zachránilo ruku...nebo život...(přece jenom jsem přišla o 2,5litru krve, což je poměrně dost)
..a pak ti lidi, co chodí darovat krev, když už jsme u toho. Pochybuju, že je to někomu příjemné, nebo že o dělá proto, aby od města ke konci života dostal metál, za to že byl 200x darovat krev. Ti lidi to dělají protože chtějí někomu pomoct a NENÍ za tím žádný jiný skrytý úmysl, jak to bohužel u mnoha ostatních činností bývá. Kdybych mohla, šla bych do toho hned. Cítím se totiž jakýmsi způsobem "dlužna"..........bože, koluje ve mě cizí krev, díky které možná žiju. Chtěla bych onomu člověku poděkovat.....ale nejde to...
I já sama jsem si jistá, že pokud bych viděla havárku, ve které by figurovala mimo jiné i bejvalka mého bývalýho, tak bych ji pomohla, přestože ji nepřekonatelně nesnáším. A to ne z povinnosti, ale naprosto dobrovolně........A vy?
Tak už dost! Tenhle článek byl o ničem...dobrou
Cruella



