Asi mám vlastně velké štěstí......=(

24. ledna 2009 v 14:41 | Lole |  +DayDiary+

Berme to jako jedinnou správnou realitu...jako krok osudu, kterým nás chrání před ještě větším pádem....berme to jako velký štěstí......



Lidé se potkávají a rozchází se....a to spolu někteří z nich ani nechodili.....a takhle že je to správně? Asi ano...Je správné potkat někoho v 1. třídě a v 9. ho opustit? Musela jsem tehdy opustit nejméně 9 svých dobrých přátel.......a myslím, že tohle opouštění není to nejhorší.....takhle, když jde o jednoho člověka, na kterém vám opravdu záleží...Já si na něj zvykala 6 let...a dá se říct, že jsem nějak navykla.....a tohle má být konec? Ani jsem neplakala...cítila jsem, jakoby mi osud říkal, že se to muselo stát, protože má pro mě teď někoho lepšího....
Sama se divím, ale já jsem tuhle osudouvou filosofii asi konečně pochopila.....někde hluboko jsem pořád smutná, ale převratně rychle se regeneruju...
Došla jsem k závěru, že nejlepší "konec" je, když vám onen člověk řekne, že vás má po krk a ať mu nechodíte na oči.....řeknete mu něco podobnýho, vylijete si veškerou zlost a odejdete jako poražení-vítězové....

Nerada píšu tahle divná zamyšlení...já to totiž neumím, ale dneska je mi to jedno. Pro mě je to jistá forma poklidného loučení. Dám mu pak jeho věci, sundám fotky z nástěnky a schovám do zašlé lepenkové krabice, kam patří všichni ti, kteří mi jakkoli způsobili bolest, dojím bonboniéru, kterou mi dal tehdy na svátek a půjdu k mobilu, za účelem vymazat ho ze seznamu...na tohle už ale nemám....nechci zapomenout, ale už Vás pane X nechci znát.


Cruella Lole
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hynek Hynek | Web | 24. ledna 2009 v 16:39 | Reagovat

typičo

2 Neluš** Neluš** | Web | 24. ledna 2009 v 18:55 | Reagovat

To znám ..

Každé loučení bolí .. ať už míň nebo víc ..

To záleží na tom,jak bereš toho člověka ..

A jak bere on tebe ..

Ale všechno přebolí .. Ať už chceš nebo ne :)

Jsi mladá .. tak hlavu vzhůru.

Držím pěsti ♥

3 Mar-yeah Mar-yeah | Web | 24. ledna 2009 v 19:19 | Reagovat

Konec bolí... Schov si starou krabici... Jednoju ji otevři a zasměj se... Ale ted se hlavně netrap... Konec není tragédie ale jak píšeš nový začátek

4 DeeBee DeeBee | Web | 24. ledna 2009 v 21:34 | Reagovat

Malááá, potkáš nový lidi, bude líp. A (kurňa, měla bych vymyslet něco originálnějšího) nejsi sama, kdo se převratně rychle regeneruje =D

5 DeeBee DeeBee | Web | 25. ledna 2009 v 13:19 | Reagovat

Né, mě se nezobrazuje ten panel, jak jsou tam možnosti písma a tak... píše se mi to jakoby v html kódu a já nemám náladu tam dávat enter jako html kód :D

Jinak dík za radu :D

6 Leviathan Leviathan | Web | 25. ledna 2009 v 14:39 | Reagovat

Nj to bylo něco jako odcházení z mé základky...taky mě to hrozně štvalo, a nakonec jsem našel ještě lepší kamarády než tam :)

7 Gigi Gigi | Web | 25. ledna 2009 v 19:21 | Reagovat

takový rozmanitý pocity....uplně z toho cejtim tu rozpolcenost ...na jednu stranu chceme zapomenout, ale ne uplně. Šak s každým člověkem jsme alespoň jednou zažili něco krásnýho tak proč tohle zapomenout

8 li Ann li Ann | Web | 25. ledna 2009 v 21:00 | Reagovat

měla jsem hoděn přátel co mi jen tak podkopli nohy, měla jsem také spoustu těch, kteří opustili a ani nechtěli, museli... zbylo mi jen brečet v koutě nad jejich ztrátou. :(nejhnusnější je ten pocit bezmoci, že vám někdo schází, že už ho neuvidíte a když ano, už to nebude tak super jako to bývalo...to je na tom to smutný...

9 Mehmet Mehmet | E-mail | Web | 6. února 2012 v 14:27 | Reagovat

very good:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama