Deprese.....není jen smutek

11. listopadu 2007 v 15:10 |  +Me-e-e+
Že je deprese nemoc? Tak to já jsem už 14 dní nemocný člověk. Vždycky jsem si sice myslela že člověk v depresi se nikdy nezasměje ale tak to není. Já se přez den i párkrát zasměju...možná se směju stejně jako dřív ale je to hrozně hořké. Někde uvitř mě zlobí moje bolavá duše..přímo mě sere...Snad sem nezavítají naši protože vám řeknu co se mi stalo před dvouma dny....
Já to prostě večer přestávám psychycky zvládat....brečela jsem a klepala jsem se....U sebe v pokoji mám schovaný Dithiaden, prášky na oslabení svalů a kynedril. Není mi blbě. Nebolí mě hlava. Nepotřebuju fyzicky relaxovat...jde tu o to, že tyhle léky jsou toho typu, který se nesmí podávat řidičům a pracujícím lidem protože způsobuje osláblost, únavu, malátnost, atd...A když je nakombinujete všechny tři...průměrně si od každého vemete 2...dopadá to tak jak to dopadlo se mnou....Narvala jsem se vším tím svinstvem jak abych už končně ztichla a přestala se klepat....pak jsem šla na komp...nepozorovala jsem žádné změny ale v jednu chvíli se mi zatočila hlava a práskla jsem s ní do klávesnice...lekla jsem se že to působí nějak hodně ale ve skutečnosti moje dušička zaplesala radostí že se konečně uklidňuju a chce se mi hrozně spát. Vstala jsem od počítače a chodila po místnosti a zkoušela funkce nového stavu. Neustále jsem padala a zase vstávala a to mě vysilovalo natolik že jsem nebyla schopna slova, otevření očí, vytlačení jedinné další slzičky z oka, stesku, smutku a jakéhokoli dalšího pohybu.....bylo mi strašně...ale řeknu vám. Bylo to nádherné! Rano jsem se probudila a divila se že ještě žiju. Mamka mi řekla že mě našla napul ležící - napůl sedící na posteli-u postele....Vypadala vyděšeně, myslim že něco tuší ale já ji nic neřeknu.....nemůžu......zabila by mě.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berushka Berushka | Web | 11. listopadu 2007 v 16:59 | Reagovat

Mně pomáhá se z depky vypsat nebo si pořádně zařvat u nějaký písničky..Někdy situaci zlehčuju několika ironickejma poznámkama, ale po tom je to jště horší...Dlouho jsem rozdýchávala, když se mně snažil jeden chlápek zabít...Ale to už je minulost :-) Mimochodem super design ;)

2 Berushka Berushka | Web | 11. listopadu 2007 v 18:29 | Reagovat

Taky dobrý...:D Ne, to neber vážně...jenom od té doby beru věci jinak :-) Přišla jsem na to, že jsou v životě důležitější věci, než hadry a prachy. A ten chlápek pak byl celej špatnej, když jsem se ubránila... :D Jak říkám, ted už je to v pohodě, i když zažít znovu bych to teda nechtěla!

3 kenyh kenyh | Web | 11. listopadu 2007 v 19:11 | Reagovat

tak dávej bacha aby ses nezabila sama..

4 Zuzka Zuzka | Web | 11. listopadu 2007 v 20:21 | Reagovat

Deprase - nemoc!P2kný no!xD

5 Andros Andros | Web | 12. listopadu 2007 v 10:36 | Reagovat

No jo, takovej stav musel bejt hodně zvláštní..ale myslim, že si dost riskovala..

6 Samanta Samanta | Web | 12. listopadu 2007 v 14:56 | Reagovat

Deprese , je to dlouhodobý stav úzkosti :-)

Ne , nebudu tě zatěžovat psychologickými poučkami :-)

Chci ti říct , že brát léky není dobrý způsob jak utéct sama před sebou...

Věř mi..

Nebudu tě teď a tady krmit žvásty o tom jak to škodí zdraví ( kdybych mohla ukážu ti sebe - jak názorný důkaz...) , nebudu ti říkat nedělej to..

Je to jako nutkání..Prostě si něco vzít , pouhnout s tím , utéct..

A potom?

Tma?Ticho?NIc..

Držím ti palce a přeju aby jsi se z toho co nejrychleji dostala...

7 Kill Kill | 5. prosince 2007 v 15:37 | Reagovat

... nejhorší je, že se na tebe neumím zlobit. Jen umím být z toho smutná. Moc mě to mrzí a je mi líto co děláš...

8 máňa máňa | Web | 9. ledna 2009 v 18:08 | Reagovat

Promiň, ale to si děláš srandu?!Jak můžeš být tak bezohledná vůči svojí mámě?Máš velké štěstí, že si stále naživu. Co kdyby si umřela? Myslíš, že by tvoje máma byla ráda? Myslíš, že by si tím někomu ulevila? Možná sobě, ale to je trochu sobecký nemyslíš? Já znám špatné stavy a ujišťuju tě, že opravdu strašně špatné, několikrát mě napadlo si ublížit, myslela jsem si, že jsem bezcenná, ale pak jsem si vzpomněla na to strašný štěstí co mám. Mám rodinu, která mě ze všeho nejvíc miluje. Snadno se učím, problémy se školou nemám. Mám pár přátel, kteří mě mají opravdu rádi. Mám kde bydlet, mám co jíst. Mám hudební talent, který nemá každý druhý. Co mají lidé, kteří momentálně právě teď trpí tou válkou? Děti mnohdy už nemají své rodiče. Nechodí do školy, nemají jídlo, snad ani pití, a nemají tu možnost hrát na hudební nástroj.

Když už tě něco takového popadne, pořid si Diazepan, to jest prášek na uklidnění, pusť si něco veselého, zazpívej si, něco si vyrob, kup si svojí oblíbenou bonboniéru, čti. Uvidíš , že tě to přejde. A uvidíš, že to ani ten prášek nebude potřebovat.

Nechtěla jsem tě nějak urazit, jen jsem řekla svůj názor. Tohle je prostě bezohledný a sobecký.

9 Viviana Mori Viviana Mori | Web | 26. března 2009 v 15:53 | Reagovat

Znám to. Člověk blbne, dělá šílený věci, protože tam uvnitř se něco uvolní. Vím, jak jsem se třeba pálila do rukou, abych vůbec se sebou vydržela. Nebo jsem se mlátila o stěny, jen tak, když nikdo nebyl doma. Jednou jsem se přiotrávila nějakejma kapkama... Ten prljem potom byl nehoráznej (realita je krutá občas)... Nejde říct, že bychom byli jen rozmazlení fakani... Z pravé chornické deprese se nedostanete ani knížkou, protože ji nebudete mít sílu číst. Ani hudbou, protože vás rozpláče. Veselé věci vám jen připomenou, že do smíchu už vám dávno není... Když se zblázníte, nemůžete za to a nepotřebujete slyšet, že kolem vás je dalších milion lidí, kteří trpí. Ne.

Já trpím depresí už přes 4 roky. Mám lepší i horší období, nikdy jsem se neléčila. Bojuju s tím.

A kdo to nezažil nepochopí.

10 Calmik Calmik | Web | 2. července 2009 v 11:05 | Reagovat

Ahoj, hezký web. Nevím jestli je pravda to, co tu píšeš, ale rozhodně bys neměla kombinovat léky na utišení deprese. Je to hnusná a zákeřná nemoc (jo, opravdu je to nemoc) a MUSÍ se léčit, tzn. že neodezní sama. Měl jsem podobné stavy, vyšetřovali mě na kdovíco a na nic nepřišli, tak jsem šel za obvoďačkou a řekl jí, že to bude asi psychický - poslala mě na psychologii, předepsali mi antidepresiva (což jsou mimochodem super léky, na které není závislost a nemají žádné vedlejší účinky, ani nevíš že je bereš) a od té doby jsem úplně v pohodě (už za týden jsem byl úplně v poho). Jo a klidně můžeš na antidepresiva pít alkohol, ale neměla bys to přehánět - pít do němoty :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama